Auto není pro mě

Kdysi jsem si udělala řidičský průkaz. Zdálo se mi to jako dobrý nápad. Ale ne nadlouho. Nikdy jsem pořádně neřídila. Prostě se bojím. O sebe i o ostatní. Zvykla jsem si na městskou hromadnou dopravu, na cestování vlaky a autobusy. Takové dálkové trasy mají své kouzlo. Můžu sedět pohodlně v kupé, pít kávu, číst si, nebo jen tak odpočívat a dívat se na ubíhající krajinu. Někdo mě nechápe, ale já bych neměnila.

Dobří lidé existují

Nepatřím mezi zmatkaře. Ale občas se každému stane, že se pořádně nesoustředí, má myšlenky úplně jinde a neštěstí je na světě. Mě se to stalo minulý rok. Jela jsem z noční služby autobusem, pospávala, a málem jsem přejela zastávku, na které vystupuji. Bohužel jsem až venku zjistila, že jsem při mém překotném vystupování, zapomněla v autobuse ruksak . I když jsem tam měla jen pracovní oblečení a zbytek svačiny, tak jsem jen měla k vyzvednutí na dispečinku autobusů. Hodný cestující ho odevzdal řidiči, a tak si zase našel cestu ke mně.

Auto není pro mě
5 (100%)1